Jen jenou denně slunce vyjde, jen jednou pravá láska příjde.

To je jeden z mých citátů, které mám ráda. A hlavně proto, že je pravdivý. Každý člověk, ať vystřídá za život několiik partnerů nebo ne, tak má jednoho člověka daného, který má s ním být až do konce života, je-li to možné. Ano, jsou situace, kdy se třeba rozvedou, ale stejně spolu měli být a nic na tom, co se stalo nemění.

Lásku nemá každý. Opravdu. Nemá. Má ji ten, kdo ji příjmá, kdo ji vezme do svého srdce. A ten, kdo lásku odmítá, přichází o významného hosta svého života. Vždyť lásku nemůžete dostat na počkání a nedá se koupit. Jednině tu psí. Ale i tu ne. Když pejska zanedbáváte, tak za nějakou dobu se mu to taky přestane líbit a nebude moc dobrý společník:-)

Exsistuje mnoho druhů lásky od mateřské, sourozenecké, přátelské až po tu Boží, agapé.

Tím se můžeme zabývat příště. Teď chci mluvit trošku o něčem jiném. Taky o lásce, ale v jiném smyslu.

 Láska je ten nejkrásnější dar ze všech. A proto bychom si jí měli vážit. Milovat z celé své duše, z celé své mysli, a dát do toho všechno co ve vás je. Odevzdat se plně (duševně) své druhé polovičce a nebát se že se něco zkazí. Ano, může se něco pokazit, ale to si nesmíte připouštět. Žijte okamžikem, druhý stejný okamžik už nikdy nebude a vám zbydou jen krásné vzpomínky:-)