Ani nevím co psát...jsem strašně zmantená. Strašně. Sedím doma v pokojíčku a nevidím si na špičku nosu. Zaprvé proto, že jsem si zhasla, a zadruhé proto, že jsem mimo. Jak má tomu člověk rozumnět? Jak má rozumnět tomu co Bůh od něho očekává...co chce. Chce se mi brečet a nejraději bych všechny poslala do ....no prostě někam. Ze stolu na mě svítí růžová lampička vypadající jako pusa. Výmysl mojí tety. No..povedl se jí. Je to nápadité.

Teď mi přišla smska. Nevím co na ni odpovědět. Píše mi můj přítel. Nejsem si jistá, nejsem si jistá vůbec ničím. Miluji ho, ale nevím jestli mám, jestli to zase nebude to samé jako předtím. Už teď vám můžu říct, že nejsem vůdčí typ, a dělá mi opravdu problém se začít modlit, číst Bibli atd když ten druhý na to nepomyslí a já ke všemu mám špatné období. Bohu se vzdaluji víc a víc a nevím jak to zastavit. ...No...teda vím, ale sama to nezvládnu a ten, který by mi mohl pomoci se skoro nesnaží....... mě   dokopat se modlit a číst Bibli a to mě strašně mrzí. Je to vůbec ten pravý? Je to ten, kterého mi Bůh poslal? Na koho se můžu spolehnout?  Ne že bych zpochybňovala Boží rozhodnutí, ale jenom chci mít jasno. Jsem zoufalá. A to není vše. Zítra do angličtiny musíme umět Londýn a já si to teprv našla na internetu. Takže supr.

Já to sama nezvládnu a Bůh je bůhvíkde (ano, on to určitě ví:-)))

Můžete mi něco poradit? Protože já to už fakt nezvládám. A ještě k tomu aby toho nebylo málo se mi zdál sen, sen, ve kterém jsem byla zamilovaná do uplně jiného kluka. Mě střelí fakt. A pak nemám pochybovat o svých citech a o všem.

No..takže jak to vyřeším?????huuuuuuuuuuuuuuu

už mi prostě šibe!!!!

šlus