"Tak dobře, jak myslíš."

Zvedla jsem se a šla jsem pryč. Jak mám pokračovat? Ne, nemám už na to sílu. Všechno je pryč..ztracené....

Bůh nám dává vždy na výběr. Je jen na nás, jak s tím naložíme. Jednat podle Jeho plánu by jistě bylo nejlepší. Jenže..je to zatraceně těžké. Bůh má času dost, má ho neomezeně. Jen už Sára (příklad) ve starém zákoně porodila až o mnoho později než by si přála. Bůh s ní udělal to, co uznával za vhodné. Měla čekat ona, i její manžel. Takový je život. Nic nám hned nepadne do klína. Nic není zadarmo. Ještě že nám byla dána Boží láska, bez ní bych byla ztracená.

Životní situace nás zavádí tam, kde bychom nikdy nečekali, že se dostaneme. Někteří tomu říkají osud, někteří Bůh. Myslím že je to jedno jak se to nazve, i tak záleží nejvíc na nás. Volíme jak vědomě, tak nevědomě.

Čekat na vysněného prince? Já říkám ne. Protože žádný princ neeksistuje. A já bych ani žádného nechtěla. Někoho dokonalého. Jen já mám víc špatných vlastností než těch dobrých. Tak proč by to měl snášet člověk, který by byl dokonalý? Nebyl by na tomto světě spokojený. Protože žádný člověk není dokonalý. Jenom se jako dokonalý může zdát.

"Raz, dva, tři, čtyři!"

Tančím zumbu a cítím se skvěle. Kdo by čekal, že po roce, kdy jsem se chovala jako sobec mě Bůh zahrne takovou láskou? Rozhodla jsem se postavit dozadu. Nechat prostor ostatním. Předat místo těm, kteří jsou možná tak sobečtí jako já. Jen co začala hrát první píseň, a my jsme začali tančit, měla jsem v srdci tak velkou lásku, že to snad ani nebylo možné. A tento pocit lásky nebyl ze mě...bylo to z Boha. To vím určitě. Protože já takové lásky ani nejsem schopná. Zvlášť k sobě...

Můj život nabral zvláštní spád, a snažím se Božímu plánu se mnou porozumět, jak to jde..ale popravdě..:-D moc dobře mi to nejde. A navíc jsem netrpělivá. A pěkně mě to štve! :D

Takže všechno, co děláme, ať je skrze Boha, pro Boha, a s Bohem...

Prostě..život je nevyzpytatelný...a vždy bude!