Ani nevím co psát...jsem strašně zmantená. Strašně. Sedím doma v pokojíčku a nevidím si na špičku nosu. Zaprvé proto, že jsem si zhasla, a zadruhé proto, že jsem mimo. Jak má tomu člověk rozumnět? Jak má rozumnět tomu co Bůh od něho očekává...co chce. Chce se mi brečet a nejraději bych všechny poslala do ....no prostě někam. Ze stolu na mě svítí růžová lampička vypadající jako pusa. Výmysl mojí

Někdy nás překvapí chvíle, které s námi zametou a uklidí naši dobrou náladu pod koberec. Ať už cokoliv jsme ztratili, neznamená to snad, že se nemáme vzdát a pokračovat v hledání? Nezahazovat čas a vytrvat? Zamysleme se nad tím. Vždyť většinu věcí nakonec najdeme. Jen láska se těžko hledá. Říká se, že buď šťasně dopluje nebo stroskotá. Ale kdo má záruku na to, že se dostane na pevninu? Jen ten,